Archiv rubriky Nezařazené

Peckovská pouť 2023

Vánoce 2023/2024 v Pecce

Žehnání adventních věnců Pecka

K zamyšlení a diskuzi ve farnosti

22. 10. 2023 (29. neděle v mezidobí)

Sestry a bratři, farníci,

když se podívám vaším směrem, je mi smutno. Vidím sice hrstku statečných, co si plní nedělní povinnost, ale jinak prázdná místa, která kdysi patřila vašim rodičům a prarodičům. To byly generace, které si svou víru uhájili přes všechny těžkosti minulého století. 2 Světové války a pak dlouhých 45 let organizovaného pronásledování komunistickým režimem. Oni zvítězili, protože vy zde dnes sedíte. Musím ale dnes vyslovit skutečnost, která úsměv na našich tvářích nevymaluje.

Přes všechnu jejich oběť my dnes zde vymíráme. Vzpomeňte, kolik nás tu sedělo jen před pouhými pěti nebo sedmi lety. Říkám nahlas, co si všichni v duchu dlouhou dobu jen myslíme. Než jsem se odhodlal, abych to svými ústy vyslovil, prožil jsem dlouhý vnitřní boj. Nechci vás rmoutit, ale ani vám nechci lhát falešný optimismus. Prosil jsem Pána, aby mě umlčel, jestli vám dnes tohle nemám říkat. Ale stojím tady. I my musíme za svou víru ve světě bojovat. Možná ne fyzicky, ale jsme ve válce proti lhostejnosti, pasivitě, vlažnosti, rezignaci. Prokázali jsme odhodlání tuhle válku vést, když jsme si v době kritického nedostatku kněží doslova vybojovali duchovního správce pro naši farnost. A protože jsem u toho byl, tak vím, jaké úsilí vás to stálo. Jedna bitva ale válku nevyhrává! Pokud si řekneme, že naše práce tím už skončila, naše společenství již umřelo. Jak je vidět v ponuré atmosféře našeho prázdného kostela, plnit si jen nedělní povinnost k udržení jeho života už dlouhou dobu nestačí. A můžeme se třeba stavět na hlavu, ale nestačí.

Sám vím, jak náročné je přiznat si, že naše dílo nefunguje a usilovat o nápravu nebo začít znovu a lépe. Snazší je přece nechat to jet po starých kolejích. Pak to ale dříve nebo později vykolejí. V našem případě spíš dříve. Pak ale skutečně vymřeme! Ale teď je ještě čas. A pokud si myslíme, že už je pozdě a že nemá smysl nic podnikat, protože se přece ví, že naši farnost stejně zruší, pak vězte, že je to Ďábel, který to říká. Já už vím, že toto pokušení k pasivitě je jen sofistikovanou lstí, jak nás odstavit od zdroje fyzického, farního a duchovního života. Vím to, protože mi to sdělil sám zdroj skrz anděly v podobě lidí, které potkávám. A co jsem zadarmo slyšel, to zadarmo říkám i vám. Nevěřím v náhody a nevěřím, že Bůh dopustil, aby jedna objektivně objemnější farnost zanikla pro fungování druhé skomírající farnosti jen tak pro špatný úsudek nějakého personálního oddělení. Nevěřím už, že zde stojí otec Robert nedopatřením. Sám jsem měl pochybnosti. Co vám je ale po tom? Jaký podíl máte na tom, že se potřebuje nějaký Hanuš vypovídat?

Stojíme na významné křižovatce. Skoro jako v obraze křižovatky, v jaké stojí celá církev v roce završení synody o synodalitě. Máte jednoduše možnost volby. Nic menšího než „nechat být“ nebo „už se konečně zříct přesvědčení své falešné důležitosti všude jinde mimo farnost“. Tady stojíte a tady vás Ježíš potřebuje. Teď mohu začít být opravdu důležitý a nenahraditelný ve velkém Božím plánu.

Jak to máme prakticky udělat? Vezměme alespoň jeden týden v měsíci, kdy uděláme věci jinak než obvykle. Jak konkrétně já mohu svou schopností udělat něco pro druhé lidi ve farnosti nad rámec plnění nedělní povinnosti a opakování tradic? To ve svém nitru víme nebo zjistíme, když se upřímně zeptáme. Chce se po nás příliš? Pak vymřeme. Neměli jsme začít už dřív? Ne, protože můžeme začít teď. Nestačí to až zítra? Ne, protože to už bude opravdu pozdě. Teď!